"ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA?"

NÁVRH PRO NOVÉ POCHOPENÍ A PŘIJETÍ NAŠÍ ŽIVOTNÍ KLASIFIKAČNÍ STUPNICE.

Střední cesta. Stabilita. STŘED. A také klid, uvolnění, pohoda a harmonie. A proč zlatá? Že by vzácná? Nebo drahocenná? Nebo utajená a skrytá část pokladu?.....

Velmi osvobozující uvědomění mi přišlo, jednoho zimního rána, když. jsem vypravovala dcerku do školy. Čekal ji důležitý test z náročného předmětu a cítila jsem její i své napětí…jak to dopadne, jsem dost dobrá, abych to zvládla, co když nesplním nároky a představy svých učitelů, rodičů, budu přijatá i když nebudu výborná? Co když budu "jen" chvalitebná, dobrá, dostatečná nebo dokonce nedostatečná?

Toto jsou otázky, které většina z nás nosí v sobě téměř celý život.
Začalo to velmi dávno, jen škola tomu dala klasifikační tabulku, ať to pěkně vidíme "černé na bílém"(jak symbolické!)
Hodnocení, porovnávání, soutěživost, svádí z cesty přirozenosti a obyčejného radostného žití přítomnosti. Mnozí z nás znají ten pocit, když "ti lepší" posuzují, kritizují, odsuzují . Bere nám to půdu pod nohama, sílu, radost a často i chuť do dalších "zkoušek a úkolů".Ozve se pocit viny z vlastní nedostatečnosti a my sami – sobě často největšími kritiky, dílo zkázy na své duši ještě dovršíme Postupně strádá sebevědomí, zraněná psychika, a posléze se ozve pocit bez-moci a stav ne-moci…
Starý známý kolotoč se stejnou písničkou. STOP!
Vyskočme z takového kolotoče, tančeme a točme se, sami se svou vlastní písničkou nové radosti ze života!!!

Pojďme se podívat, jak lépe porozumět a přizvěme si starou známou klasifikační stupnici a nádherný český jazyk.
Ve středu, uprostřed, si v klidu a bezpečně sedí trojka. Číslo tři. (trojice, trojjedinost, trojnožka? Dívejme se prosím i za písmenka) Neboli hodnocení – DOBRÉ.
Být dobrý je úžasné! TO je náš velký úkol, toto pochopit! Nelze být lepší, než teď právě jsme. To je naše přirozená stabilita, řád a klid. Toto je pro nás bezpečné a přirozené Dovolme si být dobří. Ani lepší, ani horší, to může být vykolejení z naší bezpečné cesty, kterou jsme si do života naplánovali. Být DOBRÝ, totiž bohatě stačí.!

Pokud se dostaneme do krajních pozic z tohoto středu, jsou tu symbolicky dva extrémy, na kterých se člověk může často cítit smutný, nepochopen a osamocen.
Být VÝBORNÝ. Kdo by nechtěl, užít si tu chvíli obdivu, slávy a náklonnosti! Být nejlepší! Vypínám hruď se těším se na nejvyšší ocenění… Často však může této chvíli předcházet mnoho času dřiny, vybičování se k maximálním výkonům, snahy dokázat cokoliv, ať už si mě konečně někdo všimne (rodiče?), často to může být volání o pomoc, pozornost a hlavně přijetí.. Jak dlouho se to dá vydržet? Pokud nepatříme mezi malé procento géniů a přirozených životních jedničkářů, mohou nás tyto "jedničky" (neříká se jim náhodou biče?) opět "spráskat" do kuličky nesvobody. Našim úkolem je však cítit se uvolněně a radostně! Uvolněme se, prosím.

A druhý extrém? Za PĚT – NEDOSTATEČNÝ.
V hloubi duše opět smutný, sám, nepochopen, nepřijatý, osamocen, nemocen. Ti silnější si neváhají nasadit masku lumpa, grázla, rváče, a notorického pětkaře. O to víc jsou přece vidět a slyšet! Jenomže takoví nevolají po trestech a odsouzení. Jejich volání velmi skrytě touží po pohlazení a přijetí. "Jsem tady, podívej, potřebuji tvé objetí a tvou pozornost!" Pokusme se naslouchat.. Přemýšlejme o tom, prosím.

Kolem STŘEDU – BÝT DOBRÝ, jsou dvě poměrně pohodlné polohy.
Pokud jsem dobrý a užívám si toto, v radosti a lásce k sobě i ostatním, daří se mi!
Rozpohybuji svou aktivitu do přirozené podoby, být lepší než dobrý. A také být hoden pochvaly.

A to je pozice CHVALITEBNÝ. Nádherné ocenění!
Tady člověk bývá často obklopen přáteli. Ona i ta krasopisně napsaná DVOJKA je jako labuť, která se může zobáčkem dotýkat druhé, a spolu vytváří na labutím klidném jezírku mnoho srdíček…
Pochvala a uznání velmi chybí v našich životech i rodinách, připomeňme si její mocné kouzlo. Stačí i slůvko, úsměv nebo letmé pohlazení.

Na druhou stranu od středu a klidného stavu – cítit se dobrý, je ještě jeden článek známého hodnocení. ČTVERKA, ČTVEREC - DOSTATEČNÝ.
Jsou situace, kdy se cítíme unavení. Možná i oslabení. Nevíme někdy kudy kam a hledáme směr. Když si potřebuji dostatečně odpočinout, sednu si na tuto "židličku"abych nabral sílu a statečnost na další cestu. Další kroky totiž se mohou z nedostatku odvahy a síly, opět navrátit do svého bezpečného středu, kde se cítím jako DOMA.

…tento jednoduchý nový náhled jsem tehdy pochopila i přijala, když jsem sledovala dcerku z okna, s aktovkou na zádech. Tolik mi připomínala mě. Zalil mě pocit úlevy a osvobození. Za všechna ta léta napětí a nejistoty.
Nikdo, já ani ona, nemusíme být nejlepší na světě.
Být DOBRÝ ČLOVĚK, je našim jediným úkolem.
Vnímejme prosím tyto řádky srdcem. Slova zde nemluví jen o známkách ve škole…
Odložme starý pohled na hodnocení našich životů, našich dětí, naších blízkých i nás samých. Hledejme společně klidné chvíle a radujme se. Hrejme si a užívejme si života…On na to čeká. Můžeme toho tolik změnit…ten pocit osvobození za to stojí.

 

Sylvie BpH