VÁNOCE

Milí čtenáři,

nedávno jsme zapálili na adventním věnci první adventní svíčku.

Všichni víme, nebo jsme alespoň slyšeli, že doba adventní je dobou přípravy a očekávání příchodu Ježíše, jedné z nejvýznamnějších bytostí, která se kdy na naší planetě zrodila.

Vnímání Vánoc a jejich významu je rozrůzněné, stejně jako je rozrůzněné vnímání světa a sebe. I za Vánoce - adventjeden lidský život se vnímání jedné a téže věci několikrát promění, vyvíjí se. Každý z nás si pamatuje kouzlo vánoc ze svého dětství.

Nikdy nezapomenu na pocit absolutního štěstí, kdy jsem dostala svou první panenku a postýlku, a k tomu dávali poprvé v televizi Popelku, to byl vrchol blaha. V pubertě se moje náklonnost k vánocům přetvořila v obavy, že zase nehorázně přiberu a budu muset hubnout. Vánoce se mi otevřely ve své konzumní podobě a staly se spíše nepřátelským obdobím, kdy jsem se těšila, až skončí.

Toto období trvalo mnoho let, vlastně až do chvíle, kdy mi byl věnován dar víry. Víra dala vánocům novou dimenzi. Další dimenze se otevřela s narozením dětí, kdy jsem si kouzlo vánoc zopakovala skrze své dcery. Nicméně postava Ježíše v mém vnímání hrála jen okrajovou roli.

Letos poprvé cítím Jeho svatou přítomnost úplně všude. Vnímám propojení všech dimenzí v lásce, která se shovívavě usmívá na své nezbedné děti, usmívá se na ateismus, usmívá se na konzum, nakupování ponožek a bačkor, usmívá se na obžerství a pijáctví, usmívá se na všechny ty pokusy o „pochopení“, usmívá se na děti, které ještě potřebují konflikt jako nástroj k vývoji, usmívá se na děti, které už konflikt nepotřebují, usmívá se na všechny a na všechno stejně. Tento úsměv maže veškeré rozdíly, v tomto úsměvu se rozpouští pocity moje a tvoje, horší- lepší, nahoře a dole, věřící a nevěřící, vše je pod jednou dekou, hamburger a dalajlama v jednom pytli.

Neexistuje dobro, neexistuje zlo. To se jen božská energie rozdělí, aby se pak mohla znovu sejít. Vesmír nám předvádí nádherný tanec, při kterém si Bůh namlouvá sám sebe. A my jsme toho účastni! Nádhera! Úžas! Odvaha vidět věci tak jak jsou. A nebát se.

Ano, vánoce mi přinášejí kaskády vnitřní, tiché radosti. Občas i hlučné radosti, protože mezi hlukem a tichem není žádný rozdíl, vše je jedno. A mají pravdu všichni, kteří říkají, že jsme jedním a mají pravdu všichni, kteří to neříkají.

Přeji všem, aby si Vánoce naplno užili.

Mgr. Jitka Dostálová