O mně osobně
Sylvie dnes
Obyčejná žena, procházející životem… …proměnlivá tváří i tělem, bez možného bližšího popisu, dnes jaksi i věkuprostá.
V jednom čase jsou tu všechny ty ženské tváře a podoby – znám je všechny, na vlastní kůži a naprosto a úplně zblízka.
Jojo, jsou tam všechny.
Malá holka, puberťačka, manželka, milenka, maminka, šamanka i fúrie, zdravá a nemocná, slabá i silná, věrná i nevěrná, opuštěná i davem milovaná, důvěřivá i pochybující, sladká i trpká, hodná i zlobivá, nespoutaná a divoká, potlačená a lapající po dechu, plná strachu, plna Lásky, temná i jasně zářící, milující i milovaná…
S každým dalším dnem i prožitou situací přichází stále více uvolnění a nadhledu.
A je tak báječné, vnímat jediné potřebné…
Hřejivý klid, a to „obyčejné pokojné bytí DOMA“ – sama se sebou, v sobě, (vyšší dívčí je, si to udržet i mezi lidmi a ve vnějším světě, když kolem řádí vichřice, či bouře všeho druhu – co si budem – nachytávky číhají na každém kroku! 😊)
Dnes však stále častěji bez boje a strachu, bez soutěžení a dokazování všeho a všem…prostě sama za sebe, sama sebou …obyčejný den, kráčet životem nalehko, spokojeně a s úsměvem.
Je to jen sen?
Miluji život, miluji lidi…
Co můžeme prožít společně?
Bezpečný a klidný prostor Královské Oázy, plnou pozornost a laskavou přítomnost…. Přítomné esence naplňující atmosféru vůněmi a pohodou.
Na stole džbán živé vody pro osvěžení, šálek vonné kávy k povzbuzení, hrnek lahodného čaje k prohřátí, či sklenice světelného nektaru pro uvolnění…
A pak už jen my a téma, které volá o pozornost.
Možná že bych ještě nedávno napsala, že pomáhám hledat cestu…cestu tam, cestu sem, cestu k sobě… hledejte, vydejte se, kráčejte….znám to, sama jsem přece hledala tak dlouho….
A dnes?
Každý teď už přece na své cestě je.
Pak tedy už jen provázím zvolenou cestou a držím směr.
NABÍZÍM NÁDECH, ZASTAVENÍ A SPOLEČNÉ PROZKOUMÁNÍ SOUČASNÉ – ČASTO UNAVENÉ SITUACE, V NEPŘEHLEDNÉM TERÉNU.
Jaká je tedy má role?
Snad průvodce, snad jen kámoška na cestě, spolupoutnice, holka na kus řeči, svědek provoněného procesu, spoluúčastnice děje, který se odehrává právě teď?
V ruce baterku, na hlavě čelovku a svítíme pod nohy, ať v tom šeru životního labyrintu kráčíme bezpečně.
Zastavte se, ztište se a jen vnímejte!
Cesta do nitra je na jeden nádech…
Jak říkával pan Eduard Tomáš,
„cesta k Bohu je poměrně krátká, asi tak 30cm.
Vzdálenost z hlavy do srdce😊